nová registrace 
BIM DAY 2012

reportáž

pozvánka
BIM DAY 2012

aktuality


Přednáška Michela Rojkinda ve Veletržním paláci

Dnes má za sebou Michel Rojkind (*1969) několik velmi podařených projektů, které se objevily v odborných žurnálech po celém světě, a také úctyhodnou řadu přednášek. Ta zatím poslední se uskutečnila 26.10.2006 ve Veletržním paláci v Praze a vzbudila u odborné veřejnosti značný zájem – Rojkindova přednáška patřila k nejúspěšnějším nejen v rámci cyklu Digitální architekt, kterou pořádá internetový časopis o architektuře earchitekt.cz, ale minimálně co se návštěvnosti týče patřila k vrcholům sezóny.


  • O Rojkindovu přednášku byl nebývalý zájem


  • Lidé seděli, kde se dalo, a pozorně naslouchali poutavému Rojkindovu vyprávění


  • Přednášku oficiálně zahájil mexický velvyslanec
  • Michel Rojkind představuje jeden ze svých projektů
  • Po přednášce byl o Rojkinda zájem také...


  • ...přestože ve foyer již čekalo stylové občerstvení včetně tequilly
  • ... Další foto: Lecture in Prague

    Renesance mexické architektury (od Barragána k Rojkindovi)

    Zásadní persónou novodobé mexické architektury byl beze sporu Luis Barragán (1902-1988). Jeho význam po ohromném úspěchu retrospektivní výstavy v newyorské MoMA ocenila i Pritzkerova komise, která mu v roce 1980 udělila stejnojmenné ocenění. Barragánova genialita byla jeho epigony často redukována na onu charakteristickou barevnost růžových a fialových tónů, aniž by byla dostatečně pochopena jeho práce s prostorem, která především patří k onomu opěvovanému mistrovství. Někteří, jako například Ricardo Legoretta Vilchis (1931), dosáhli určité proslulosti i v zahraničí. Vedle Barragánových epigonů existovala v Mexiku i kvalitní moderní architektura. Jména jako Teodoro Gonzáles de León (1926), Abraham Zabludovsky (1924-2003) nebo José Villagrán Garcia (1901-1982), který byl zakladatelem mexické funkcionalistické tradice, se mimo latinsko-americký svět příliš neprosadila, euroatlantický civilizační okruh měl v tomhle ohledu svých vlastních ikon dostatek. Z Barragánova stínu se vymanila až dnešní střední generace, k jejímž předním představitelům patří Isaac Broid (1952), Enrique Norten, vítěz soutěže na mexickou pobočku Guggenheimova muzea v Guadalajaře (1954, TEN Arquitectos), či Alberto Kalach (1960), autor respektované knihovny Josého Vasconcelose ve Městě Mexiku. Tito tři architekti také společně založili legendární časopis Arquitectura, který však později pro nedostatek času přenechali Miguelu Adriovi (1956), mimochodem autorovi koncepce výstavy Stavitelé světa, která v roce 2003 prezentovala současnou mexickou architekturu v Galerii Jaroslava Frágnera. Adriá přejmenoval časopis na Arquine a získal značné renomé také jako špičkový kritik architektury. Isaac Broid a Miguel Adriá poté vytvořili společně s Michelem Rojkindem legendární seskupení Adriá+Broid+Rojkind, výsledkem jejich tříleté spolupráce byly mimo jiné dva domy ve velkém atlasu vydavatelství Phaidon. Benjamínek Rojkind tímto spojenectvím s již ostřílenými pardály získal respekt jak starší generace tak svých současníků a dnes už patří i k ikonám nastupující generace. Jeho přednášky, do nichž se nebojí vpašovat něco ze svého šoumenství, patří k magnetům. Nejinak tomu bylo ve Veletržním paláci.

    Temperamentní a nezkrotný

    Jak Michel Rojkind přiznal během tiskové konference, která přednášce předcházela, že začátky byly náročné: zvládat studium, práci v atelieru a slušnou hudební kariéru šlo jen na úkor spánku. Také se svěřil, že již deset let se hudbě nevěnuje a že jeho nejlepším projektem je jeho dvouletá dcera, kterou pomalu zaučuje na bicí. Samotná přednáška musela být z kapacitních důvodů přesunuta z dvorany do podzemního sálu, takže začala s přibližně půlhodinovým zpožděním. Michel si však publikum získal okamžitě: „Je pro mě potěšením mluvit o tom, co se děje v Mexiku. Nechci jen ukazovat obrázky, od toho jsou tu internet a publikace, ale chci mluvit o osobním přístupu, neboť architektura je – dohnáno do důsledků – věcí velmi osobní. Čím více projektů člověk realizuje, tím osobnější se mu architektura stává. Občas si ve své práci připadám jako detektiv nebo slídil, (když mám navrhovat dům), zajímá mě, co lidí jí, jak spí, co mají rádi." S příjemným nadhledem popularizátora architektury a zároveň erudicí praktikujícího (a úspěšného) architekta se nebál zažertovat i před mexickým velvyslancem, když vyslovil podezření, že veřejné budovy se staví jen proto, aby se čas od času dostali prezidenti do médií, neboť slavnostně přestřihují pásku. Po této relativizaci architektury ji však opět obhájil: poprvé, když na příkladu vlastní realizace apartmánu mP3 zopakoval starou pravdu, že není malých zakázek, podruhé, když se vyznal, že hudební kariéra jej dostatečně zajistila na to, aby v architektuře nemusel dělat kompromisy. Zdůraznil také, že jeho současná kancelář, kde pracuje 8-10 lidí, mu naprosto vyhovuje a za žádných okolností ji nechce rozšiřovat. Okomentoval také ukončení spolupráce Adriá+Broid+Rojkind: Bylo to pohodlné. A když je něco pohodlné, je to špatně. Člověk neobjevuje sám sebe. Krátce také uvedl posluchače do situace v nejlidnatějším městě světa, kterým je Ciudad de México. Chybějící stavební předpisy dávají architektům na jednu stranu svobodnější ruku, než je tomu v Evropě či USA, na druhou stranu tentýž nedostatek pravidel umožňuje realizovat nezkrotný temperament a živelnost v dobrém i špatném – mohou vznikat projekty originálnější, ale také výrazně nepovedené. V Evropě a USA realizují stále stejné developerské společnosti velmi podobné zakázky a architektura byla velmi omezena od kreativity směrem k průmyslové výrobě staveb. Vágní předpisy v Mexiku sice značně zpřísnily po tragickém zemětřesení v roce 1985, nicméně i tak jsou možnosti, jakými člověk může o architektuře přemýšlet, odlišné od našich zvyklostí. O pravdivosti těchto slov se mohli posluchači přesvědčit v dalším průběhu přednášky, kdy Michel Rojkind pokračoval převážně v představování vlastní tvorby.

    Dům pro baletku – logo značky Rojkind Arquitectos

    PR34, dům barvy býčí krve, který se jako UFO vznáší ve zmatku okolní betonové zástavby, se stal logem Graphisoftu a značně přispěl k popularizaci jeho softwarového produktu – Archicadu. Střešní nástavba se zaoblenými rohy slouží jako apartmán pro 19-ti letou dceru investora. Cílem rodiny bylo, aby se osamostatnila. Ze studie, která se tvarově nechala inspirovat ladnými pohyby tanečnice, byl investor nadšen, nicméně z realizace sešlo. A probouzí se Rojkind vypravěč: „Najednou zvoní telefon – Zítra začínáme stavět. Vůbec jsem netušil, o co jde," bavil sál, „po roce se ozvali a chtěli začít hned, klient vůbec nechtěl pochopit, že to, co se mu tak líbilo, byla studie, a ne prováděcí projekt. Takový hektický přístup sice není nejlepší na rozpočet, ale klient trval na tom, že se začíná okamžitě, takže se ze střešní nástavby stal jakýsi experimentální workshop, kde věci vznikaly za pochodu." Perfekcionista Rojkind pak popisoval, jaká úskalí bylo třeba vyřešit a jak si s nimi poradil. Kromě schopnosti do detailu navrhnout výjimečný dům v časovém presu tak prokázal také schopnost vyprávět o moderní architektuře poutavě. Nevím, do jaké míry je to dáno mexickými reáliemi a tradicí, ale to, že každý dům je určitým příběhem, působilo zcela přirozeně, pro našince možná překvapivě, i když je pravdou, že obdobně poutavě, s nadšením a erudicí, dokáže o svých projektech mluvit třeba Josef Pleskot.


    Fantazie a konstrukční perfekcionismus

    Další z představených staveb byl kancelářský objekt Falcón pro farmaceutickou firmu. Původní vzhled, který si nezadal s vrcholnými stavbami podnikatelského baroka u nás, byl přetransformován do svěží žluté kostky s odvážně řešenými konstrukcemi a interiérovou zahradou. Podrobně se Rojkind věnoval také baru Bosca, na němž se významnou měrou podílel jeho přítel, designer Héctor Esrawe Murad. Na konkrétním příkladu tak mělo publikum možnost sledovat, jak je možné proměnit místnost bez oken ve svěží a přívětivou architekturu. Problémy s přesvědčováním klienta o tom, že stavba může být netradiční, odvážná, a přitom přirozeně kultivovaná, demonstroval Rojkind na příkladu Business School. Konzervativního klienta o kvalitách svého návrhu nepřesvědčil, ten si prosadil svou, místo odvážné a svižné architektury, která zůstala na papíře, vznikla podbízivá stavba podle přání klienta. Velmi působivé bylo představení projektu Santa Fé, výškové budovy, která velmi neočekávaným a do preciznosti dotaženým způsobem využívá motivu šestiúhelníku. Na tuto stavbu, která je v realizaci, pak logicky navázala další představená stavba, tentokráte již obalená konstrukcí zcela biomorfních tvarů – v soutěži na věž do Toronta se Rojkind dostal mezi šest finalistů. Na překvapivé konstrukci věže, která se obdobně jako některé láhve od minerálky vprostřed zužuje, se podílel i Cecil Balmond z Ove Arup: „Když jsem to ukázal inženýrům v Mexiku, řekli: Ne, to nejde. Cecil se za dva dny ozval a představil mi osm různých řešení", rozplýval se Rojkind před publikem, které hltalo každé jeho slovo. V závěru přednášky Rojkind poprosil všechny přítomné, aby vypnuli svoje fotoaparáty a diktafony, a představil jeden supertajný projekt. Vzhledem k tomu, že pan architekt požádal obecenstvo o to, aby si informace nechali pouze pro vlastní potřebu a k potěše svého ducha, ctím tuto žádost. Ti, kteří na přednášce byli, jistě ví, na co narážím, a chápou mou zdrženlivost.


    Závěrem

    Michel Rojkind se ještě o den dříve představil na Fakultě architektury VUT v Brně, kde po přednášce svého spolupracovníka a přítele Héctora Esraweho představil svůj projekt pR34. Jak v Brně, tak v Praze byl po přednášce obklopen početnou skupinou zvědavých studentů (a studentek), kteří se jej vyptávali na nejrůznější podrobnosti nejen z praxe. V obou případech (jak v Brně, kde byl hlavní hvězdou Esrawe, tak ve Veletržním paláci) se Rojkind setkal se značným zájmem. Pokud jeho přednáška vzbudí hlubší zájem o mexickou architekturu, která na sebe v poslední době upozorňuje množstvím velmi zdařilých a odvážných realizací, bude to jen dobře.


  •   Text: Dominik Herzán
     
    O projektu dA |  Tým dA |  Sponzoring |  Kontakt |  Facebook |  Newsletter |  RSS | mapa stránek | © 2007