nová registrace 
BIM DAY 2012

reportáž

pozvánka
BIM DAY 2012

aktuality


Martin Krcha (CZ), Maren Klasing (D) | Gen.it.e.rating

Zahu Hadid zná snad každý, kdo se o architekturu trošku zajímá. Dva z jejích studentů z vídeňské Univerzity užitých umění se ujali další přednášky ze série Digiarch. Představili svoje projekty a způsob práce a nepřímo tak pootevřeli dveře k tomu, jakým způsobem tato přední dáma světové architektury přemýšlí o architektuře. V první řadě však byla jejich přednáška demonstrací toho, co je talentovaný a pracovitý člověk schopen s pomocí počítače vytvořit.





Přednášející na úvod slíbili dvě zásadní témata – urbanismus a parametrický design. První projekt se týkal Dubaje (1), která patří k nejluxusnějším a nejextravagantnějším městům světa. Pobřeží emirátu Dubai se stejnojmenným hlavním městem dosahuje délky přibližně 60 km a Martin s Maren zpracovávali ve své studii asi třicetikilometrovou část.


Dubaj? Tam je možné všechno

Podle Maren Klasing tato oblast naprosto postrádá měřítko a diferenciaci. „To, co se zde staví, už ani nelze nazývat budovami, vznikají zde spíše jakési minidistrikty. Někdo nakreslí další ikonu a někam ji prostě odhodí. Dubaj je taková koláž.“

Na pobřeží Dubaje se připravují projekty svou extravagancí a cenou srovnatelné s máločím. Ať už se jedná o poloostrov ve tvaru obří palmy nebo o skupinu ostrovů, které dohromady vytváří mapu světa, chybí tu lidské měřítko a člověk ze své přirozené perspektivy nemůže tyto extravagance vůbec vnímat. Je však pravdou, že z oběžné dráhy budou (a nebo již jsou) rozpoznatelné a identifikovatelné, což lze považovat za velmi svébytný marketing.


Kouř nakrájený laserem

Maren s Martinem postavili svůj návrh na logice plynulých přechodů, jinými slovy, rozhodli se vytvořit jakési přirozeně působící zvlnění rozsáhlé oblasti a tu potom rozbít na jednotlivé (i když v důsledku tvarově bohatého návrhu extravagantní) městské bloky.

Designově je to jistě úžasné právě z kosmu, s běžným uživatelem takovéhoto městského celku by to nejspíš bylo zamotanější. Na jednu stranu návrh vykazoval řadu svébytných míst, ale sama skutečnost, že veškerá gradace je plynulá (neexistuje zde bezprostřední hmotový, měřítkový, nebo výškový kontrast) nemusí pro pocit orientace a sounáležitosti s něčím větším stačit. V každém případě je myšlenka jako taková – totiž zhošťování a rozvolňování zástavby – sympatická.

Podle slov přednášejících by se mělo jednat o víceúrovňové město (2). Celkový urbanismus je zvláštní tím, že velmi svébytným způsobem interpretuje a modifikuje klasickou síť bloků. Návrh se v jednom směru dynamicky vlní obdobně jako kouř z cigarety v relativním bezvětří, a v tomto směru vznikají podél zakřivených linií ulice a průhledy, v kolmém směru je pak tento dynamický prvek prořezán přímými ulicemi, takže se město jeví zcela jinak při pohledu v jednom směru a zcela jinak ve směru kolmém.


Fasáda jako barokně zkroucené šupiny

Další semestr se pak Maren s Martinem zabývali tím, jak pojmout fasády domů v takto rozvrženém urbanismu. Jako základní element fasády zvolili tvar připomínající hodně prohnutý chips a pomocí skriptu dynamicky měnili jeho přesný tvar a natočení. Tímto prvkem poté pokryli fasády a dosáhli tak obdobného optického jevu jako v urbanistickém návrhu – takto pojatá fasáda se totiž z různých úhlů pohledu jeví dramaticky jinak – někdy je téměř neviditelná, jindy zase působí naprosto kompaktně. Vlastnosti elementu byly využity k vtipnému řešení zastínění oproti nepříjemnému slunci (plná fasáda), stejně jako k dobré viditelnosti směrem z interiéru (opticky téměř neviditelná fasáda).

Pro lepší orientaci ve výsledném návrhu byly těmto dynamicky proměnlivým elementům přisouzeny barvy podle toho, jaké vlastnosti a v jaké míře ten který element vykazoval. Mezi parametry, které určovaly barevnost, byly například právě zastínění či viditelnost. (3) Způsobů, jakými byly fasádní elementy v rámci návrhu modifikovány, představili Maren s Martinem celou řadu. Zdůraznili, že elementy analyzovali i z hlediska konvexnosti a konkávnosti, míry dynamiky a podobně.


Diplom u Zahy Hadid

Pro ty, kteří absolvovali standardní diplom na FA ČVUT, to bylo zajímavé srovnání. Zatímco česká technika je tradičně zaměřena spíše na praktický výsledek, ve kterém koncept hraje jednu z komplementárních rolí, připomínalo pojetí diplomové práce u Zahy Hadid koncert pro klavír a orchestr – kde koncept je právě tím klavírem a ostatní aspekty jej dobarvují. Pokud lze na základě jednoho příkladu a s přihlédnutím k osobnosti Zahy Hadid (http://www.earchitekt.cz/index.php?PId=654&KatId=5) generalizovat, pak koncept, grafika a výtvarno (samozřejmě se zapojením nezbytného skriptování) je na prvním místě a má dlouhý náskok před vším ostatním.

Maren s Martinem posluchače nejprve zasvětili do obsáhlého teoretického výzkumu na pomezí vyšší matematiky, designu a filosofie, a poté představili výsledek. Nechci tvrdit, že komplexní počítačové výpočty jsou automaticky zárukou něčeho seriózního, stejně tak názor, že design sám dokáže utáhnout celou stavbu v její komplexnosti, nejspíš neobstojí. V každém případě – pokud se člověk nechal vtáhnout estetikou a teoretickým pozadím, našel za prezentací těchto dvou mladých architektů silný inspirační zdroj.

Ač člověk nemá šanci během deseti patnácti minut proniknout do všech úrovní a významů, dovolím si tvrdit, že odvedená mentální práce, stejně jako estetický vkus a cit pro konstrukci patřily k silným momentům, nicméně nepředpokládám, že nějakou stěžejnější roli během celého procesu návrhu hrál člověk coby komplexní bytost nejrůznějších potřeb. Vnímal jsem proto takto pojatý diplomní projekt jako poslední školní možnost procvičit si pod vedením odborníků konstrukční zdatnost, utříbit si estetický názor. Zásadní spor o to, do jaké míry je architektura disciplínou technickou a do jaké uměleckou, tento můj komentář samozřejmě neřeší, ale přinejmenším vyvolává otázky, a to je dobře.


Závěrem

Dovolím si na závěr jednu drobnou soukromou poznámku. V žádném případě nechci snižovat intenzivní úsilí přednášejících, ani jejich nesporný technicko-estetický talent a cit, ale bezprostředně po skončení přednášky jsem v sobě cítil neklid, něco – a v tu chvíli jsem ještě nevěděl co – mi neladilo. Přitom jsem přednášku hltal od začátku až do konce a zapisoval si pečlivě každou myšlenku, abych o všem mohl zasvěceně referovat. Až když jsem vyšel ven před fakultu architektury a rozhlédl se, došlo mi to. Byly to stromy! Na přednášce sice slovo strom několikrát padlo, ovšem výhradně v souvislosti s matematickou stromovou strukturou. Všechny budovy, které byly během přednášky představeny, byly vlastně pokusem zapomenout na miesovské krabice bez měřítka a vytvořit měřítko člověku bližší, dynamičtější, simulovat mu městskou krajinu. A tato městská krajina byla simulována v takovém detailu a v takové dynamice, že zde místo pro jinou než artificiální dynamiku nezbylo. To architektura se tvarem, měřítkem a strukturou stala náhradou přírody. A na první pohled to všechno vypadalo tak přirozeně správně.

Byl bych nerad, aby tato moje soukromá poznámka vyzněla jako nějaký ekologistický, nebo romanticko zpátečnický povzdech, tím rozhodně neměla být. Měla být přirozeným kontrapunktem k do důsledků dovedenému umělému technicistnímu formalismu, který může mást tělem a přitom mu chybí něco podstatného.


(1) Dubaj – jeden ze Spojených arabských emirátů, nebo stejnojmenné město. Počtem (1,2 mil. obyv. v roce 2005) obyvatel bylo město Dubaj srovnatelné s Prahou. První sčítání obyvatel města proběhlo v roce 1968 (60.000). Za sedm let populace raketově poskočila na trojnásobek (1975 – 183.000), za dalších deset let na další dvojnásobek (1985 – 370.000), za dalších deset let znovu téměř na dvojnásobek a dnes se jedná o milionové město. Za rok 2006 přibylo v Dubaji 292.000 obyvatel, takže jejich počet přesáhl 1,4 milionu. Pro představu – denně se přistěhuje přibližně 800 lidí. V roce 2009 zde má být dokončena nejvyšší budova světa – Burj Dubaj. Ta svou zatím neupřesněnou výškou mezi 650 a 950 m hravě překoná Taipei 101 (509 m). Staví se zde opřekot a média dokonce zaznamenala výroky stavebníků, že v Dubaji se nachází každý čtvrtý stavební jeřáb na světě.

(2) Za otce víceúrovňového města a mimoúrovňových křížení cest je tradičně považován Leonardo da Vinci, který tuto myšlenku uplatnil ve svém návrhu pro Florencii. Samozřejmě lze nalézt náznaky obojího již před ním, ale kam až sahají moje znalosti byl to právě on, kdo tyto úvahy činil nikoliv mimoděk, ale zcela vědomě a s jasným záměrem.

(3) Obdobně se barev používá například ve statickém výpočtu – podle odstínu a intenzity je možné ihned rozpoznat, kde je konstrukce nejvíce namáhána. Takto obarvený návrh fasády přehledně vyjadřoval proměnlivost vlastností, čímž usnadnil lépe domy uchopit v celé jejich komplexnosti.

Přednášející: Martin Krcha, Maren Klasing
Název přednášky: Gen.it.e.rating
Datum: 13.5.2008, 18:30
Místo: Praha, FA ČVUT, místnost C 223
www.futurearchitecture.eu
 
O projektu dA |  Tým dA |  Sponzoring |  Kontakt |  Facebook |  Newsletter |  RSS | mapa stránek | © 2007