nová registrace 
BIM DAY 2012

reportáž

pozvánka
BIM DAY 2012

aktuality


Federico Díaz (ARG, CZ) | Fluid

Zatímco obraz si pověsíme na zeď a interakce spočívá v tom, že na něj koukáme (což je v případě kvalitních děl nepopiratelnou hodnotou), nabízí moderní technologie možnosti neporovnatelně komplexnějších vztahů k umění. Jedním z těch, kdo vytváří vysoce interaktivní díla, je Federico Diaz, jehož přednáška se konala v rámci cyklu Digitální architekt 23.5.2007 v budově FA ČVUT. Federico, který se proslavil projektem E-Area, posluchače vtáhl do virtuálních prostorů, jejichž působení lze srovnat s potápěním se v moři.





Provokace versus novátorství
U věcí, které jsou radikálně nové, stojí člověk vždy před dilematem – na jednu stranu má možnost obdivovat odvahu, s jakou Kolumbové objevují Ameriku, či s jakou se provádí genetické pokusy, na druhou stranu jej může jímat skepse, jejíž příčinou je pocit vykořenění ze známého prostředí, ztráta hodnot a relevance. V umění je to velmi podobné. Člověk se může ptát, proč se z Damiena Hirsta stala hvězda první magnitudy, když naložil ovci do formaldehydu, co je na tom tak zásadního? Kde je hranice mezi novostí a samoúčelnou provokací, která si jen oblékla šat radikální novinky? Snad i na tyto otázky odpovídá Federico Díaz svým dílem. Během přednášky, které bedlivě naslouchali nejen skalní příznivci designu a nových techonologií, představil průřez svým dílem za poslední roky a vzhledem k propracovanosti projektů a jejich náročnosti rozhodně nelze říct, že by práce v pozadí bylo málo.

Zajímavý je už samotný přístup k vystavování. Umění se od obrazů a soch posunulo k instalacím, ovšem ty jsou stále vystavovány v samotném prostoru galerie. Federico pro svoje sofistikované experimenty vytváří vlastní svébytný prostor, který navíc může v reakci na podněty měnit tvar. Je solitérem, který se umí obklopit schopnými spolupracovníky, ale – a zde snad leží odpověď na otázku o hranicích provokace a novátorství – je především člověkem, který je schopný hluboce vnímat a naslouchat. Technika je pro něj jen prostředek, dobrý sluha, nikoliv zlý pán. To je dobré zdůraznit, neboť velmi často je tomu právě naopak – okouzlení technikou vede k tomu, že jí je člověk degenerován a slouží on jí, stačí srovnat operační systém pro Macintoshe s běžným OS pro PC.


Generatrix

Federico Díaz – rekapitulace
Objekt Nostalgia z roku 1992 už vychází z Díazova interaktivního přístupu. Reproduktor, který simuluje nízkofrekvenční zvuk dokáže reagovat na přítomnost člověka, který svým pohybem mění frekvence. O rok později vznikla jakási zevnitř potažená klec o rozměrech 6x6x3 m, ve které bylo umístěno sto reproduktorů. Podle Díaze člověk vnímá hudbu nejen sluchem, ale i celým tělem, sám o tomto projektu hovoří jako o experimentu s holofonním zvukem. Postupně přidává další efekty, zejména deformaci stěn, k čemuž mu dobře slouží corianová folie, za níž se pohybuje mechanismus, který ji v závislosti na pohybu člověka uvnitř deformuje. V letech 1993-1997 se v Ungeltu na Staroměstském náměstí nacházela interaktivní instalace 7, její osud však zpečetila velká voda. Interakce jako první využívala ke generování výsledných efektů společně pohyb a zvuk. Dalším, a opět zcela výjimečným konceptem byl projekt E-Area, vize univerzity na bázi neuronové reality.


E-Area – odložená revoluce
Přesto, že Federico je považován spíše za umělce než architekta, pustil se v roce 1998 s nadšením a komplexním vhledem do projektu, který nemá ve světě co do tématu a zároveň detailní propracovanosti obdoby. Ať už se jedná o koncept nebo statické a konstrukční detaily, lze E-Areu označit za jednu z nejrevolučnějších nerealizovaných staveb.

Toto univerzitní centrum, které mělo vzniknout na Letné, mělo zprostředkovávat věci, které člověk nevnímá smysly. Vše bylo do detailu promyšleno od principu vzdělávání přes energetickou soběstačnost budovy, osvětlení, konstrukční detaily. Opět se zde experimentovalo s vícerozměrným zvukem, ale také s virtuální realitou.

Původní tvar vycházel z matematického modelu červí díry, hypotetického objektu, který vytváří prostorovou zkratku mezi vzdálenými místy. Kvádr hmoty byl v této fázi deformován nálevkovitým tvarem v jeho čelní stěně a svým zúžením vyústil do rozsáhlého kulovitého prostoru, který měl simulovat virtuálně reálné zážitky. S postupem času se však z E-Arey stala velmi organická stavba, kde organika neplnila jen funkci samoúčelně estetickou (jak se bohužel občas při experimentech s bloby stává), nýbrž vycházela z analýzy osvětlení, energetické náročnosti, osvětlení a podobně. V roce 2001 byl projekt přerušen, nicméně stále existuje šance a především chuť na něj navázat, Díaz se tohoto konceptu, na kterém značný tým lidí strávil tisíce hodin, nevzdává natrvalo.


Generatrix 1.1.2
Premiéra Generatrixu na výstavě Milán, Evropa 2000, konec století, zárodek budoucnosti. Jeho úspěch lze srovnávat s Činčerovým kinoautomtem (1967) nebo Laternou Magikou, kterou vytvořili Alfred Radok a Josef Svoboda pro Světovou výstavu v Bruselu (1958). Dokonce by se mezi jmenovanými projekty dalo najít mnoho zajímavých souvislostí, což by jistě stálo za samostatnou studii. Nicméně – Generatrix byl pokusem zhmotnit nehmotné, převést sny a pohyb do barev a tvarů, stejně jako zvuk. Vstupem byl mikrofon, kamera, počítač a reproduktory, výstupem pak snové obrazy s náznaky reálných prvků, surrealismus v reálném čase. Na deset tisíc lidí v Miláně hlasovalo pro Generatrix, což také svědčí o jeho úspěchu. A také o tom, že lidé nepotřebovali znát technologie v pozadí, ale nechali se unášet samotnou interakcí, která je oslovovala.


Espace Elektra
Experiment s umělým organismem označil Federico Díaz během své přednášky za slepou vývojovou větev, neboť se příliš upnul na tvar člověka. Poznamenal, že kdyby s obdobnou tematikou pracoval znovu, byl by výsledek mnohem abstraktnější. Za výhodu však označil skutečnost, že antropomorfní tvar lépe komunikuje s lidmi. S tím nelze než souhlasit, stačí se podívat na to, jak si člověk začal tykat s vousatým Bohem v antické tóze. Ústředním motivem interaktivní projekce byla obrazová deformace člověka vycházející z deformace zvuku – čím expresivněji se člověk pohyboval ve snímaném prostoru, tím většími deformacemi procházel obraz i zvuk.


Sembion
V letech 2003-4 vznikl další zajímavý experimet – Sembion. Tentokráte se Federico rozhodl vycházet nikoliv ze zvuku a pohybu, ale vzal si na pomoc text, který pomocí programů analyzoval a pak simuloval chování jeho struktury. Velmi zjednodušeně řečeno, synonyma se přitahovala, antonyma odpuzovala, slovesa se přiskupovala ke slovesům a podobně. Ambicí rozhodně nebylo přijít s vědeckou analýzou textu, ale spíše se textem jako fenoménem inspirovat k vytvoření něčeho výtvarného. Výsledek byl, nutno podotknout, velmi působivý, i když člověk (jako třeba já, ale nejen já) měl silné nutkání hledat v obrazech něco víc než jen obraz. Další fází bylo také propojení Sembionu s člověkem a jeho hlasem.


Sakura
Hybridní projekt Sakura měl vyjádřit technooptimismus fiktivní společnosti a premiéru měl na na mezinárodním festivalu elektronických uměni Ars Elektronika v Linzi. V souvislosti s kauzami odposlechů, Orwelovým románem 1984 a obecně zvyšující se kontrolou jednotlivce vyzněla velmi silně jedna z vět, která projekt doprovodila: Čím více o tobě víme, tím víc se vytrácíš... Velmi zajímavým momentem byl výbuch hlavy, pro niž byly vytvořeny tři makety. Výbuch byl potom zpětně do reálného, ovšem silně výtvarně stylizovaného videa začleněn. Natáčení probíhalo pomocí vysokorychlostní digitální kamery, která umožnila při vysokém rozlišení celý proces výbuchu neuvěřitelně zpomalit.


Fuel – architektonický projekt pro Vodafone
Ve Strašnicích, naproti krematoriu od Aloise Mezery, je možné v centrále společnosti Vodafone zahlédnout objekt od Federica Diaze. Rozsáhlá konstrukce, která je potažena více než 800 m2 barisolu. Je to materiál, který jde prostorově deformovat. Chtěl jsem vlít energii do prostoru, vyjádřil Federico základní koncept, který dobře ladí s tím, čím se společnost Vodafone zabývá. Na konstrukci, která kombinuje ocel s hliníkovými prvky, byly nataženy pláty barisolu. Ty byly vyrobeny zmenšené na 90% a napnuty pomocí horkovzdušných děl. Technickou dokumentaci vypracoval Marek Růžička, statickou analýzu provedl Jan Novák.


...a dál
Mezi dalšími projekty, které Federico představil, byl například čtyřmetrový stůl z karbonových vláken, jehož estetika vychází z tvarosloví Formule 1. Společně s dalšími projekty a kresbami byl vystaven na výstavě Fluid F1. K architektuře se pak vztahoval projekt pro Microtechnu, dvěstěmetrový mrakodrap ve tvaru kobří hlavy, který je vyvážen druhou, taktéž fluidní, ale nižší a robustnější budovou. Inspirace tentokrát vycházela z historie místa, kde se nacházela továrna na součástky do leteckého průmyslu. V současnosti se uvažuje o umístění tohoto projektu na Pankráckou pláň, jejíž masterplan zpracovali Jiran-Kohout architekti. V případě, že by došlo až k realizaci, jednalo by se o zatím největší projekt Federica Díaze a jeho spolupracovníků.


Výběr z tvorby
2004-5 – SAKURA – technooptimistické video
2002 – Mnemeg - Lanterna Magika, Espace EDF Elektra, Paris. Infračervené snímače pohybu, interface RS-232.
1998 – 7 GHMP, Praha. Ozvučení - prostorový zvuk, 44 zvukových kanálů. Generování zvuku, tvorba zvukových vzorků. Infračervené snímače pohybu, digitalizace, řídicí počítače, software. Osvětlení - 7 kanálu řízených počítačem.
1997 - Federico Diaz: Fermion, GUG, Photon - GHMP, PrahaOzvučení – prostorový zvuk, vícekanálový zvukový systém, virtuální pohyblivé zvukové zdroje. Generování zvuku, tvorba zvukových vzorků. Snímače pohybu, programovaný a interaktivní 2D pohyb plastiky, software.
1995 – Spin - Orbis Fictus, Valdštejnská jízdárna, Praha Prostorový zvuk, 92 kanálů, pohybující se virtuální zvukový zdroj. Snímání hlasu, formantový analyzátor, digitalizace. Software.
1993 – Dehybernace (Prostorový zvuk, 92 kanálů, pohybující se virtuální zvukový zdroj, software)
1992 – Nostalgia (generátor nízkofrekvenčního zvuku, dnes stálá sbírka NG)


Více informací na: www.e-area.cz
 
O projektu dA |  Tým dA |  Sponzoring |  Kontakt |  Facebook |  Newsletter |  RSS | mapa stránek | © 2007